Jak se vyvíjely průměrné metry čtvereční obytné plochy na osobu v Praze?
zpět do seznamu
Odpověď na tuto otázku není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Důvodů je hned několik:
• Měříme jinak: Způsoby, jakými se měřily a definují byty, se v průběhu času výrazně změnily.
• Data chybějí: Pro některá období, zejména ta starší, nemáme dostatečně přesné údaje.
• Každý dům je originál: Praha je rozmanité město, takže průměrná velikost bytu je jen orientační hodnota.
I když na základě uvedených důvodů máme k dispozici pouze odhadovaná čísla, přeci jen nám umožňují vytvořit celkový obraz vývoje průměrné obytné plochy na osobu v Praze, přičemž jsou zvláště zajímavá v kontextu klíčových období.
Od malých bytů ke komfortu a zpět?
• Za první republiky byly byty spíše malé, často bez koupelny a sdílené více rodinami. Ve srovnání s dneškem byly hygienické a technické standardy bydlení nižší. Topení bylo často lokální, voda se nosila z pumpy a elektřina nebyla samozřejmostí v každé domácnosti. Tyto nízké standardy komfortu a sdílení bydlení byly v Praze běžné a to zejména v dělnických čtvrtích. Na osobu tak připadávalo v průměru pouhých asi 10-12 metrů čtverečních obytné plochy.
• Po druhé světové válce se v Praze začaly stavět zejména cihlové činžovní domy. Následně se přešlo na masivní panelovou výstavbu, která umožnila rychlejší montáž a produkci velkého množství bytů během krátké doby. Právě paneláky měly poskytnout levné a rychlé řešení bytové krize a svůj největší boom zažily v 70. a 80. letech. Toto období výstavby tak ve výsledku přineslo opět více prostoru a to asi 15-18 metrů čtverečních na osobu.
Pro zajímavost nejstarší panelový dům v Praze se nachází na adrese U Prefy 771 v Ďáblicích a byl postaven v roce 1955. Jedná se o třípatrovou budovu s 12 byty o dispozici 3+1 a rozloze 100 m². Zajímavé je, že stavitelé té doby měli k této technologii výstavby jisté pochybnosti a nebyli si zcela jisti, zda konstrukce z panelových bloků bude dostatečně stabilní.
• V 80. a 90. letech se lidé začali více zajímat o své bydlení. Po roce 1989 došlo k výraznému útlumu panelové výstavby a nastal boom individuální výstavby rodinných domů. Vznikly také první developerské společnosti, které začaly stavět nové bytové domy v centrech měst a na atraktivních lokalitách. Docházelo také k privatizaci a rekonstrukci bytů. Lidé si více mohli přizpůsobovat byty podle svých potřeb, a postupně se tak měnil standard nového bydlení. To vše vedlo k dalšímu růstu průměrné obytné plochy na osobu, která v tomto období narostla na průměrných 20-25 metrů čtverečních.
Tento trend růstu průměrných m² na osobu v Praze díky další výstavbě a rostoucí kupní síle obyvatel pokračoval.
• V současnosti máme v Praze v průměru kolem 30-35 metrů čtverečních obytné plochy na osobu, ale trend se opět obrací k menším bytům, zejména kvůli vysokým cenám nemovitostí. V současnosti vznikají také mikrobyty a to často buď jako startovací byty do života nebo pro účely investice a pronájmu.
Co nás čeká v budoucnu?
Budoucnost pražského bydlení je těžké předvídat. Mnoho faktorů, jako jsou ekonomické podmínky, demografický vývoj nebo technologické inovace, mohou ovlivnit, jak se budou naše domovy a průměrné metry čtvereční na osobu v Praze měnit. Je však pravděpodobné, že trend menších bytů bude pokračovat a to hlavně v centru města.
Pokud si někdy budete lámat hlavu s tím, jak Vaše průměrné metry čtvereční na osobu Vašeho investičního bytu v Praze pronajmout, je tu pro Vás Nájmologie a naše služby.
